Kapitola 1.

Noc se nad Šerou brázdu snesla rychle. Úplněk svítil do všech oken západního křídla a dopadal na tváře spících. Blade zíral očima rozšířenýma na měsíc a strnule svíral dýku, kterou mířil na žíly zápěstí. Těžko říci, na co v tu chvíli myslel, protože křídovitě bílá tvář držela lícní svaly v nehnutém šklebu a oči, z nichž zmizela obvyklá barva, a duhovky i bělmo nahradil jediný stříbrný plamen, upíralo noční stvoření k tomu kulatému prokletí.

Jako by dostával neznámý signál, který mu proudil krví a pomalu rezonoval v mozku, dá¨ýka nezadržitelně směřovala čím dál blíže žílám.

"Blade. Blade!" Mužský hlas zařval Bladeovi do ucha a čísi mozolnatá ruka mu dýku násilně vyrvala. Muž s ním vztekle zatřásl a trhnul mu hlavou, až mu v krku nepříjemně křuplo, jak se Bladeovi s trhnutím přerušila mícha. Tohle by normálně člověka zabilo. No právě.

Blade jako by se probral z tranzu, začal nadávat jako dlaždič a třít si místo, kde mu přítel zlomil vaz.

"Tohle si trochu přehnal, Ewerdsi,"zavrčel a dalším škubnutím vrátil krk na správné místo. Zatřepal hlavou a šedá barva vlasů se změnila na černou, zatímco se oči proměnily v lidské.

"Máš pravdu,"připustil Ewerds a pokrčil rameny v nezaujatém gestu."Příště tě nechám se podřezat, kámo. To ale až bude mít úklidovku Pridsley a ne já. Kdo si zatraceně myslíš, že má uklízet ten bordel?" Blade protočil panenky a ublíženě si sáhl na krk. "Ty to máš lehký, víš? Nejseš zrůda."

"No když myslíš,"utrousil Ewerds. Blade si odfrkl. "Aspoň z tebe není podělanej zombie." Muž zaklonil hlavu a záhadně se usmál.

"Vlkodlak není to samý jako zombie, Blade."

"Jak to můžeš jako vědět?!"

"Moje tetička je zombie. Nepříjemný zážitky, zvlášť ten její koláč," zavzpomínal Ewerds. "Zjistil jsem to, když mi bylo deset." Blade se zhrozil."Ježiši a cos pak dělal?"

Ewerds přemýšlel."Dával si karamely. Hm, ty byly fakt divně křupavý...."

Zatímco dva spolubydlící koukali na měsíc, jeden zamyšleně, druhý s úchylnou fanatičností, pomalu začalo svítat a nad Fanthem-Ga¨rth vyšlo slunce.