Páni Domů 7: Prsten, svitky a zlámané peří

Když padáte do hlubin světa, kde pod vámi nic není, máte dost času přemýšlet. O své minulosti, o světě kolem, o tom, jak moc to asi bude bolet, až dopadnete. Normální člověk by si nad tím nelámal hlavu, ale já člověk nejsem a i přes závratnou rychlost a výšku jsem věděl, že to přežiju- nebo spíš ustojím, vždyť jsem nesmrtelný. A tak se mi hlavou honily všechny tyhle myšlenky, zatímco nebe kolem mě se propadalo v temnotu, jak dole ve světě začínala noc, a těžká olověná mračna ztrácela nádech černi. Bolelo to. Řval jsem bolestí a v záchvatech agónie si vytrhával poslední zbytky per, co mi ještě zbyly. Jako by kolem začalo sněžit, ale nebyl to sníh. Bolest, nezměrná bolest. Byla všude a i když jsem upadl do bezvědomí, vzpomínka na bolest mě stále doprovázela.

Vzbudil jsem se zpocený a nahý, musel jsem ze sebe uprostřed noci strhat prádlo. Ještě ani nesvítalo. Červánky zlehka olizovaly okenní římsu a na okenních tabulkách ještě zely stopy po dešti. Ostnatec se uvelebil kolem mého krku, což jsem zjistil bohužel tak, že když jsem se prudce narovnal, zaťal své ostré drápky rovnou do mých ramen. Nechtěl jsem řvát, abych neprobudil své spolubydlící, ale syčel jsem a vrčel temně a hluboce, že si to ostnatec rozmyslel a radši se pustil.

Vstal jsem a seskočil z palandy. Dneska už neusnu, to jsem věděl určitě. Ze svých věcí jsem vyhrabal prsten, co mi daroval kovář ve městě. Jako ostatcův dráp, napadlo mě, když jsem si lépe prohlédl vystylizované zvíře z kovu. Je to ostnatec, poznávám ty oči- a samozřejmě i ty ostny. Přitom mě napadlo, že jsem svému příteli ani nedal jméno. No nevadí, na to bude času ráno. I s prstenem jsem se vyhoupl zpět na palandu a natáhl se. Svaly na hrudi zaprotestovaly a vzadu na zádech, jako by mi někdo přejel hodně tupou čepelí po páteři. Vzpomněl jsem si na sen, který mě pronásledoval už od onoho dne, kdy jsem sem přišel. Kdy jsem spadl.

Aleth zachrápal a pode mnou se zachvěla celá paladna, jak se otočil na druhý bok. Divím se, že pod tou rezonancí ještě nespadla. 

"Tallethe? Jsi vzhůru?" Karr vstal a jen v ponožkách přešel ke stolku a rozežhnul svíčku. Odvrátil jsem zrak. Taky nemusím vidět všechno. Když si mág natáhnul kalhoty, slezl jsem dolů. Ostnatec okamžitě přeskočil Karrovi na rameno a dožadoval se nějakých zbytků. Zjistili jsme, že mu chutná čokoláda a tak ho Karr potají pořád ládoval nějakýma tyčinkama. 

"Nemůžu usnout," svěřil jsem se, popuzený sám sebou. 

"Noční můry?"

"Tak nějak." Hekl jsem, když se ostnatec vrátil na své oblíbené místo za mým krkem. Proč, když je na Karrovi, zatahuje drápy a u mně ne? Usoudil jsem, že mi to dělá naschvál. Zkusil jsem ho pohladit, ale ostnatec popuzeně zasyčel a zaťal drápky ještě víc. Rezignoval jsem. S Karrem jsme si sedli na jeho palandu a přitom mi mág podal nějaký svitek. Byl celý zaprášený a místy praskal, ale čitelný byl kupodivu docela dobře. Zatímco jsem četl, Karr mě upřeně pozoroval. Po chvíli jsem se narovnal a vrátil mu svitek.

"Tak co všechno chceš vědět," vzdal jsem to. Karrovi se rozzářily oči radostí. Ten svitek se týkal andělů- polovičních. Trochu zmateně popisoval jejich tělesnou stavbu i schopnosti a úplně vynechal magické přednosti mé rasy. Také se snažil vyložit kus nějaké hodně dávné historie a podrobně popsal válku, která byla z mého pohledu naprosto bezvýznamná.

Karr se ke mně otočil. "Nemůžeš nám to tajit věčně, Tallethe. Tys říkal, že jsi poloviční. Taky nesmrtelný."

"No já jsem spíš tak trochu mrtvý, jestli chápeš," opáčil jsem.

"Aha," uchechtl se Karr. "Takže jsi nesmrtelný proto, že už nemůžeš umřít, když jsi- mrtvý."

"Správně." Karr se zahleděl do svitku.

"Uvidíme někdy, jak vypadáš? Myslím celej." Vrhnul jsem na Karra přemítavý pohled. Pak jsem se zašklebil a vstal. "Takže mám si stáhnout trenky?" pokusil jsem se o fór a Karr se zasmál. "Ne, bohové, jen to ne. Víš jak jsem to myslel."

Úsměv mi zmizel z tváře. "Asi bych ti měl říct všechno do začátku. Začal jsem se svým životním příběhem a jak jsem pokračoval, Karrův úsměv postupně mizel, až ho nahradil strnulý výraz smutku a pochopení.