Kroniky Dračího grálu- prolog

Grál ležel na travnatém paloučku a jeho povrch se v poledním slunci nazlátle leskl. Zdobné kudrlinky nanášené černým inkoustem se táhly podél umně vypracovaného žlabu a pokračovaly až ke dnu, kde se stáčely a zakrucovaly, kolem azurově modrých drahokamů. Svatý pohár byl nádherný, ztělesňoval všechnu krásu a dokonalost, jakou mu mohli dát jeho Tvůrci.

V místech, kde Grál ležel, byla tráva ohnutá, jak se tam Grál při pádu ještě chvíli povaloval. Byl ztracen v jedné bitvě, ve válce o samotnou existenci nejen lidstva, ale i ostatních ras světa. Tady totiž proběhla poslední bitva mezi mágy, elfy a lidmi, na planině Hellgriath.

psáno v Almanachu, svazek 221., ústřední knihovna Sghrallské školy mágů

Terge se probudil s hlasitým bouchnutím a bolestivě zasyčel, přičemž si rukou masíroval temeno, kam se praštil o zkosený strop. Jeho palanda si sotva zasloužila označení skromná- obyčejné lůžko s dekou z pestrobarevných červených cárů sešitých dohromady a polštářem, na kterém se stejně nedalo spát. Byl příšerně měkký a když Terge hupsnul do postele a zabořil hlavu do jeho poddajného obsahu, málem se udusil v záhybech tmavě zelené látky. Terge mučivě zavyl a posadil se, teď už opatrně, aby si znovu nenatloukl. Chvíli seděl a hleděl do tmy, pak přehoupl nohy přes okraj a vstal. Ještě bylo šero, do rozbřesku dobrá půlhodinka. Terge na sebe natáhl černomodrý hábit, barvy jeho kasty. Cech mágů schválil čtyři kasty a Terge patřil mezi Etherní mágy- ovládající led, oheň, vítr nebo zemi. Podle modré  ho každý zařadil mezi vodomilce, ať už kvůli jednoznačně vyhlížejícímu hábitu nebo kvůli jiskřivě modrým očím, jaké měli skoro všichni mágové ledu. Mladík si obul boty a přešel k velkému oknu věže, kde byly chlapecké ložnice. Rozhrnul závěsy a světlo z venku najednou rozpoutalo kaskádu barev tančících po celém pokoji.

"Terge, ty lotře. Uškrťte ho někdo!"

"No tak, dyť je ještě noc," zakňoural další hlas zpod polštáře a třetí po něm polštářem rovnou mrštil. Polštář minul a Terge se zašklebil na rozespalé tváře, které na něj upíraly buď žalostné nebo vraždící pohledy.

"Ale no tak, vstávat! Jde se na rozcvičku." Terge popadl svou hůl a zamířil ke dvěřím.

"Jonathane, dohlédni na to, aby měli oblečení na těch správných částech těla, a ne jako Ayith když přišel s ponožkou na hlavě, jo?"

Oslovený mladík zazíval a zavrtěl hlavou. Nechápal Tereovu rozjařenost takhle po ránu. Ayith, který předtím Tergemu nadával, vysvékl pyžamo a jal se hledat své roztroušené spodní prádlo. "Neviděl někdo moje...."

"NE!," ozvalo se sborově, dřív než mohl mladík doříct větu a znechutit své spolubydlící.

"Ayithe sklapni, já mám ještě před snídaní, buď tak laskav," zavrčel Jonathan a obrátil se na poslendího člena jejich chlapeckého hloučku. "Ede, si vzhůru??"

Eweredth zamumlal nějakou kletbu a vysoukal se zpod peřin. "Jo, porád. To je keců pro jednu zkoušku."

"ZKOUŠKU??"

Mladí mágové se rázxem probrali. Dnes měli příjimací zkoušky do Velkého kruhu. Velký kruh byl pro pokročilé mágy, kteří už se směli účastnit bojů a zasedání rady mladých mágů, takže si snad každý začínající mág přál, aby zkoušku udělal co nejdříve. Dneska byla ta jejich a hoši ji nechtěli propást, takže se stalo přesně to, čeho se Terge obával. Ayith měl ponožku na jedné ruce a nemohl pochopit, kam zmizely otvory pro prsty, zatímco Jonathan měl tolik duchapřítomnosti, aby si alespoň triko navlékl přes krk, i když ho měl úplně naruby. Eweredth pro změnu kalhoty otočil a teˇse koukal na vypouklinu v místech,kde měl mít zadek. "Aj," ujelo mu a spěšně si kalhoty navlékl správně. Kývl na ostatní. "Tak dělejte,pohyb. Zkoušky čekaj."