Kapitola 3: Posádka Mořského skřítka
Uvolnění netrvalo dlouho. Dann otevřela oči a rozhlédla se kolem. Zaslechla nějaký zvuk, který do okolní tmy nezapadal. Přimhouřila oči a soustředila se. Noc se plynule rozdělila na dvě části. Jedna tmavá, nepoddajná, druhá světlejší a skvrnitější. Čím déle upírala zrak do tmy, tím lépe rozeznávala tvary kolem. Tohle by normální člověk nedokázala, pro její lid bylo ovšem vidění ve tmě přirozeností. Zpoza roku ulice k ní mířili dva muži. A byli to ti samí, které přítomnost kapitána Deudermnta vyhnala od stolu.
"Tak, slečinka se vypakovala z hospody, jo?" zachrčel neurvale jeden z nich a zazubil se. Přitom odhalil řádku nesouměrných prohnilých zubů. "Copak tady, tak sama?"
"Možná by nebylo na škodu podívat se, co nosí v těch pytlích," zasmál se jeho společník a natáhl se po jednom z nich. Dann pomalu vydechla vzduch z plic. Pak se neuvěřitelně rychle přetočila a trhnutím rozvázala tkanici na pytli, který většinu cesty vydával zvuk třejícího se kovu. Objevily se dvě rukojeti úzkých, mírně zahnutých mečů a bleskurychle se ocitly v ženiných rukou. Druhý vak skončil na zemi.
"Je na čase, aby vás někdo naučil dobrému vychování," pronesla Dann pomalu a zahleděla se na oba muže. V jejich očích se zračilo překvapení a možná něco, co mohlo být narůstajícím strachem. Zkusmo zakroužila pažemi a nechala čepele, aby opisovaly dráhu spolu s ní. Už to nebyla jen hospodská šarvátka, bylo jasné, že tady poteče krev. V tu chvíli se ovšem v ulici objevilo několik dalších stínů.
Oba násilníci je také zpozorovali a zašklebili se. "Teď už to není tak zábavné, že, holka?" uculil se jeden. Odněkud vytáhl dlouhý nůž a předstíraně si s ním přejel po krku, přičemž se neustále šklebil. Druhý natáhl ruku za záda a v jeho dlani se objevila palice, spíše podobná kyji. "Trochu si spolu pohrajeme," slíbil hlasem plným očekávání, že žena zažije bolest. Ale Dann se jen uchechtla a stála nehnutě, čekala na útok. Ten s nožem se najednou rozmáchl a bodl vpřed. Dann prostě jednoduše ukročila stranou a sekla ho mečem do boku. Z rány se vyvalila krev a útočník zaúpěl a sesul se k zemi. Muž s palicí se rozmáchl, ale žena ho předběhla. Zkřížila meče a odrazila útok, i když jí rána projela pažemi jako ostré bodnutí, které rezonovalo celým jejím tělem. Pro jistotu ukročila vzad, což si násilník špatně vyložil jako znamení slabosti. Pozvedl palici a máchnul s ní zleva doprava. Dann se sehnula, pokrčila rameno a vyhnula se tak ráně. Dokončila otočku a bodla protivníka zezadu do zad. Druhý meč mu položila ke krku a spolu s ním se obrátila proti nově příchozím.
"Mám pokračovat?" zeptala se chladně. Z jejího hlasu zmizela veškerá jemnost, kterou předstírala v hospodě. Muži se však nezastavili. Dann zaváhala, pak odstoupila a pořádným kopancem do zadku poslala muže k zemi. Vrhlo se jich na ni pět naráz. Rozdávala útoky na obě strany, tu provedla výpad, tam nepřítele sekla do ruky nebo bodla do boku, ale přesila ji zatlačovala do rohu.
"Já věděl, že bych vás neměl nechávat samotnou," prohlásil známý hlas a ze tmy se vynořil Deudermont. V ruce držel šavli a tvář mu potemněla zlostí. "Pět na jednu, o si troufáte, vy bando špinavců. Nu dobrá, trochu vyrovnáme počty." Najednou se za ním vynořila doslova celá posádka námořníků a s bojovým řevem se pustila do bitvy. Netrvalo to dlouho a na zemi leželi všichni útočníci, natažení jeden přes druhého. Deudermont si je ještě jednou přeměřil opovržlivým pohledem a pak vzhlédl k Dann.
"Prosím za odpuštění, že jsem vás sledoval, ale chtěl jsem se ujistit, že budete v pořádku." Dann vděčně kývla. "Znovu vám děkuji, kapitáne. To je podruhé, co jste mi zachránil kůži." Opatrně schovala čepele zpáty do jejich pochev a zastrčila je do pytle. Jeden z námořníků sebral ten druhý a hodil si ho přes rameno.
"Myslím, že teď už moji nabídku neodmítnete, že?" zeptal se kapitán Deudermont přátelsky.
"Ne," odvětila s úsměvem Dann.
