1. Kapitola - Nastal čas

Kapitola 1.

Aha, tak proto se tomuto městu říká Lysinov, pomyslel si malý Drapton, když zjistil, že je jediný člověk mužského pohlaví s vlasy. V tomto velkém sídlišti byl teprve druhý den. Neměl kde spát,  jíst a nikoho zde neznal. Měl v plánu zde zůstat co nejkratší dobu, neboť nebezpečí hrozilo za každým rohem. Sice by zvládl čemukoliv se vyhnout nebo utéct, ale nechtěl nic riskovat. Potřeboval se naučit bojovat a nevěděl za kým jít.

Po včerejším činu v hospodě už Drapton nemohl dále zůstat ve městě Diagor. Hrozilo, že každou chvíli někdo přijde, zatkne ho a následně zabije. Naházel veškeré zásoby jídla a pití do obrovského pytle, hodil si ho přes záda a zavázal kolem hrudi. Obul si horské boty a kdyby byl normální jako každý člověk, a neslyšel by šeptaní a tiché kroky z venku, tak by padl do pasti. Ale on nebyl normální a zaslechl tyto detaily. Vyšel po schodech do patra, tam otevřel střešní okno, prolezl jím a rozhlídl se kterým směrem se vydá.

Dveře praskly pod sílou malého beranidla a vojáci se vhrnuli do domu. Prohlédli všechny místnosti a rozběhli se po schodech nahoru.

„Není čas,“ pomyslel si.

Vyskočil na nohy a neslyšně se rozběhl po střeše. Vše měl promyšlené do detailu už od té doby, co sem přijel. Nesměl se zpozdit ani o vteřinu. Přeskočil uličku rozdělující řady obydlí a svět kolem vnímal rozmazaně. Musel se soustředit na svou cestu. Dopadl a zchátralé dřevo pod ním hrozebně zasténalo.

„A sakra.“ Prkna se prolomila a on tvrdě dopadl na podlahu podkroví. Sedl si v záchvatu kašle. Všude byl rozvířený prach a piliny. Když se uklidnil, tak si poodhrnul rukáv a zjistil kolik je hodin. Začínal nabírat menší zpoždění.

Podlaha, na které seděl, se prohýbala a začínala praskat. „Do háje!“ zanadával a snažil se co nejrychleji vstát a odběhnout bokem. Ale na to bylo pozdě. Propadl se o patro níže, udeřil se hlavou o zem a upadl do bezvědomí.

„Ty, že chceš bojovat? A chránit? Ty? Taková vyžle?“ vysmíval se mu urostlý muž střední výšky a s vyholenou hlavou. Uměl ze všech lidí z města nejlépe ovládat bojové umění a pracoval jako kovář.

„Proč bych nemohl?“ nechápal mladý Drapton.

„Jsi slabý, žádné svaly.“ Silák zdvihl ruku a předvedl svůj biceps. „Chápeš? Svaly.“

„Ale když budu posilovat, tak je budu mít,“ odvětil mladík.

„Ano. Ale zatím nemáš. Takže až je budeš mít, tak přijď,“ usmál se na něj.

„A co když nepotřebuji k boji sílu? Co když mi stačí rychlost?“

„Rychlost? Ještě nikdo se nedokázal pohybovat dostatečně rychle.“

„Vážně?“ Kovář přikývl. „No dobře. Vidíte tam toho muže?“ ukázal Drapton na povalujícího spícího muže v uličce.

„Ano. Co s ním?“ zeptal se, ale odpovědi se nedočkal. Otočil se a chystal se hocha znova zeptat, ale zjistil, že je sám.

Hipi